Sérii článků Martina Podávky "Vše, co jste chtěli vědět o KŽP, ale nikdo ván neřekl" uveřejněnou na serveru Peníze. cz lze považovat za jedno z nejlepších vysvětlení tohoto u poradců tak "oblíbeného" produktu. Proto zde otiskujeme jeho souhrn.
Autorem seriálu je pojistný matematik. Právě on produkt vytváří, zná jeho chování v každém okamžiku a je tím, kdo určuje jeho cenu. Není tedy třeba se dohadovat "jak to tedy je" či žádat informace od tiskových mluvčích pojišťoven, kteří nemohou znát odborné věci. Zjednodušeně řečeno, informace v článku nejsou "z druhé ruky".
Vymezení pojmu KŽP
Přestože na první pohled existuje nepřeberně mnoho druhů životního pojištění, lze každý produkt zařadit do jedné z pěti skupin. Ty jsou i se svými základními charakteristikami popsány v následující tabulce č.1.
Kapitálové životní pojištění (dále jen KŽP) dle výše uvedeného dělení je životní pojištění, u kterého je ve smlouvě garantována pojistná částka pro případ dožití ve formě jednorázového plnění.
Důchodové pojištění se ve většině vlastností chová jako KŽP, přesto si z několika důvodů zaslouží být popsáno odděleně. Hlavním a nejdůležitějším důvodem je varianta s doživotním důchodem. Vzhledem k prodlužující se průměrné době života došlo k výraznému omezení nabídky důchodového pojištění na pojistném trhu.
Ostatní typy produktů se chovají odlišně. U rizikového pojištění není při dožití se sjednaného konce vyplacena žádná částka (resp. je nulová), u univerzálního a investičního pojištění není ve smlouvě pojistná částka pro případ dožití garantována.
Definice KŽP
Při popisu KŽP si zřejmě nevystačíme s předchozím intuitivním vymezením KŽP, je třeba se opřít o přesnější definici.
Tato definice platí pro každé kapitálové pojištění, u naprosté většiny produktů nalezneme ještě další ujednání (nejsou však nezbytná). Mezi nejčastější patří:
- Právo pojistníka na odbytné, podíl na zisku (bonus), navýšení pojistné ochrany bez zkoumání zdravotního stavu
- Právo pojistitele na údaje o zdravotním stavu pojištěného, právo neplnit (resp. krátit plnění) ve vyjmenovaných případech
Nejčastější omyly o KŽP
Přes jednoduchost definice dochází u klientů k nepochopení jejího významu. Právě rozborem těchto omylů lze vysvětlit podstatu kapitálového pojištění.
1. Spoření versus pojištění
Největší omyl vzniká zaměňováním KŽP za spoření. Tento omyl je bohužel podporován reklamou ("Takové lepší spoření", "Spoření s Filipem" a podobně).
Pojem spoření je všeobecně rezervován pro určitý typ bankovního produktu. Klient pravidelně ukládá určitou částku, banka tuto částku připisuje na individuální účet klienta, připisujeme na účet úroky a výši účtu snižuje o poplatky. Aktuální hodnota účtu je tedy rovna do té doby zaplaceným platbám navýšeným o čistý připsaný úrok a poníženým o stržené poplatky. Klient má právo měnit výši i frekvenci platby.
Produkt KŽP, jak vyplývá z definice, je zcela odlišný. Klient požaduje po pojišťovně službu - vyplatit jím určeným osobám určitou částku při určité události. Za tuto službu pojišťovna požaduje úplatu - tzv. pojistné, které musí klient platit ve sjednané výši a frekvenci. Je pouze na pojišťovně, jak vysoké pojistné stanoví a jak s přijatým pojistným poté naloží. Pojišťovna samozřejmě s pojistným hospodaří tak, aby (v rámci celého kmene a při určité pravděpodobnosti) měla v každém okamžiku peníze na pokrytí vyplácených pojistných událostí a úhradu svých nákladů. Z tohoto důvodu si pojišťovna interně tvoří tzv. rezervu (viz dále). Rezerva je majetkem pojišťovny, nejedná se o peníze, které by nějakým způsobem patřily klientovi.
2. Garance
Druhý častý omyl spočívá v garantovaném zhodnocení. Pojišťovna při své kalkulaci pojistného počítá s tím, že bude schopna v době trvání pojištění zhodnotit své finanční prostředky (tj. rezervu). Toto zhodnocení se nazývá technická úroková míra a název přesně odpovídá jejímu použití (při pojistně-technických výpočtech pojišťovny), pro klienta nemá žádný přímý vztah k pojistnému nebo pojistné částce. Nenazývá se "garantované zhodnocení", protože není garantovaným zhodnocením pro klienta, ačkoli je tímto způsobem některými agenty prezentována.
KŽP ale nabízí klientovi garanci ve formě pojistné částky uvedené ve smlouvě. Pojišťovna se zavázala vyplatit tuto částku bez ohledu na to, k jakým změnám dojde během trvání pojištění. V případě nepříznivého vývoje nákladů (růst inflace), úmrtnosti a kalkulovaného zhodnocení (pokles výnosů na kapitálovém trhu) musí pojišťovna dostát svým závazkům a vyplatit sjednanou částku.
3. Odbytné (odkupné)
Pojistník se zavázal platit pojistné. Pokud svůj závazek přestane platit, nemá ani pojišťovna povinnost dostát svým závazkům a smlouva tak po dané lhůtě (např. 6 měsíců) zaniká. Pojišťovna má vytvořenu rezervu na pojistné plnění, protože však smlouva zanikla, nemůže dojít k pojistné události a rezerva může být zrušena (odborně rozpuštěna). Část této rezervy (např. 95 %) vyplatí pojistníkovi. Způsob určení odkupného musí být klientovi sdělen ještě před uzavřením smlouvy.
4. Podíl na zisku (bonus, profitsharing)
Kromě garantované pojistné částky je ve většině pojistných smluv zaručeno právo pojistníka na podíl na zisku. Pokud pojišťovna hospodaří lépe, než očekávala při počátečním výpočtu pojistného, o část svého zisku se podělí s klienty. Podílu na zisku bude věnován samostatný článek v příštím čísle FP-finančního poradce, na tomto místě jen zdůrazněme, že způsob výpočtu podílu na zisku je další z informací povinně dostupných klientovi před uzavřením smlouvy.
5. (Ne)průhlednost
KŽP je někdy označováno za tzv. "černou skříňku". Klient není informován, kolik z pojistného jde na "spoření", kolik na riziko a jakou část tvoří náklady. Jsou možné dva pohledy (a oba správné).
Pohled prvý: celé pojistné jde na náklady. Pro pojišťovnu je nákladem vyplacená provize, plat zaměstnancům, pronájem prostor stejně jako výplata pojistného plnění. Celé pojistné je úplata za poskytovanou službu (viz odstavec Spoření versus pojištění). KŽP není "individuálním účtem" tak jako investiční nebo univerzální pojištění,. V jejich případě je pojistné připsáno na pomyslný účet klienta, a teprve z něj jsou strhávány přesně definované poplatky a rizikové pojistné. KŽP je ale svou konstrukcí odlišný produkt.
Pohled druhý: pojistné placené klientem označme jako brutto (hrubé) pojistné. Pomocí pojistných vzorců lze brutto pojistné rozložit na dvě části - tzv. netto (ryzí) pojistné a nákladovou přirážku. V netto pojistném se skrývá celá část pojistného potřebného na výplatu pojistných plnění (smrt a dožití), nákladová přirážka je určena k pokrytí všech nákladů pojišťovny.
Dva běžné druhy kapitálového pojištění
Lze vytvořit mnoho různých produktů, u klientů i prodejců však vítězí jednoduchost. Nejprodávanější jsou:
1. Pojištění pro případ smrti a dožití (1:1; varianty x:y)
Nejznámější a zřejmě nejstarší varianta kapitálového pojištění. Ve smlouvě je sjednána stejně vysoká pojistná částka pro obě pojistné události - smrt i dožití. Vzhledem k pojistnému krytí pro případ smrti je součástí smlouvy dotazník zkoumající zdravotní stav pojištěného. Bývá dohodnuto právo pojistníka na podíl na zisku a na odbytné.
Naprostá většina smluv je v současnosti sjednávána do věku 60 let (daňové výhody), přehled trhu je tak zachycen v následující tabulce. Za 1000 Kč měsíčně lze koupit pojistnou částku v uvedeném rozsahu, jak je vidět v tab. 2.
Protože produkt plní zejména funkci pojistné ochrany, nemá smysl počítat vnitřní míru výnosnosti (IRR, efektivní úrok), která nebere v úvahu předčasné vyplacení pojistné částky z důvodu smrti. Z tabulky je dobře vidět, že pojištění "se zaplatí" (pojistná částka je rovna zaplacenému pojistnému) při době trvání nejméně 25 - 30 let.
2. Pojištění pro případ dožití s vrácením zaplaceného pojistného
V případě tohoto pojištění je ve smlouvě sjednána pojistná částka pro případ dožití. Zároveň je ve většině pojistných smluv dohodnuto, že i smrt je pojistnou událostí a výše plnění v případě smrti je rovna zaplacenému pojistnému. Nejedná se tedy o žádné "vrácení pojistného", jak klame název, ale o vypořádání pojistné události, peníze jsou vyplaceny oprávněné osobě.
Z jednoduchého, ale legitimního pohledu klienta "Kolik zaplatím a kolik dostanu zpět" je situace následující: všechny náklady (administrativní, provizní) a rizikové pojistné (zanedbatelné) musí pojišťovna pokrýt z investičního výnosu.
Pokud je kalkulované zhodnocení pojistné rezervy nízké (např. 2,4 %) a doba trvání smlouvy krátká, nemůže investiční výnos pokrýt všechny náklady a pojistná částka je nižší než celkové zaplacené pojistné. Teprve při delší době trvání je klient "na svých", tj. v nominální částce získá zpět více, než vložil.
Převedeno do řeči výnosnosti (tzv. efektivní úrok, přesněji vnitřní míru výnosnosti, IRR): pro krátké doby trvání pojištění je IRR záporná (dostanu méně, než jsem zaplatil), pro delší doby je IRR kladná a její velikost leží mezi 0 % a použitou technickou úrokovou mírou (např. 2,4 %).
Výše uvedené tvrzení můžeme snadno prokázat na číslech z českého trhu. Vnitřní míra výnosnosti je kladná pro smlouvy s dobou trvání alespoň 20 let, jak je zřejmé z tab. č. 3.
V ceně pojištění může být a často bývá zakalkulováno pojištění zproštění od placení v případě invalidity. Současným trendem je ale vydělit cenu za toto krytí do samostatného připojištění.
Rezerva a odkupné
"Proč tak málo?" již mnohokrát zaznělo z úst klientů, kteří předčasně zrušili kapitálové pojištění. A málokdo jim byl schopen vysvětlit, proč například v polovině pojistné doby není odkupné rovno polovině částky, kterou měli dostat na konci pojištění. Jak to tedy je s rezervou a zejména s výší odkupného?
Výpočet odkupného (dříve odbytného) vychází z výše rezervy. Pro pochopení principů její tvorby není až tak potřeba velkého matematického nadání (dobrá zpráva), jako schopnost oprostit se od uvažování o KŽP jako o spořicím účtu. Právě to je často obtížnější než konkrétní výpočty.
Rezerva poprvé ...
Jak jsme již na začátku uvedli, rezerva je majetkem pojišťovny a jejím smyslem je mít připravené prostředky na výplatu pojistného plnění. Tomuto účelu musí odpovídat i její výše. Uvažujme KŽP pro případ smrti a dožití, doba trvání 5 let, pojistná částka 500, roční pojistné 120. Předpokládejme, že náklady pojišťovny v každém roce trvání smlouvy jsou 10. Situaci si zjednodušíme - nebudeme uvažovat možnost úmrtí a také žádné zhodnocení rezervy. Na základě těchto předpokladů lze snadno určit hodnotu rezervy ke konci každého roku trvání pojištění, tj. na každé výročí pojistné smlouvy.
Výpočet se provádí "odzadu", začneme tedy rezervou na konci pátého roku. V tomto okamžiku musí mít pojišťovna již připraveny všechny peníze k výplatě pojistné částky pro případ dožití, rezerva je rovna 500. Jen o málo obtížnější je výpočet rezervy na konci 4. roku. V tomto okamžiku pojišťovna očekává, že dostane od pojistníka 120 v pátém roce. Z tohoto pojistného ale musí pojišťovna uhradit náklady v pátém roce ve výši 10. Na konci čtvrtého roku musí již mít pojišťovna vytvořenu rezervu 390, pouze tak bude platit rovnice: 390 + 120 -10 = 500. Podobně lze dopočítat rezervu na konci třetího roku, musí platit rovnice x + 120 -10 = 390, rezerva je tedy 280.
V tabulce č. 4 je ve sloupci (a) uvedena výše rezervy pro náš zjednodušený příklad. Ostatní sloupce již vyžadují výpočet pomocí počítače. Ve sloupci (b) je rezerva včetně uvažovaného zhodnocení 2,4 %, zbylé dva sloupce počítají i s pravděpodobností úmrtí muže ve věku 30 a 60 let. Čím vyšší zhodnocení, tím nižší rezerva je z počátku třeba, protože se bude postupně navyšovat nejen o část zaplaceného pojistného, ale i o investiční výnos. Naopak, čím vyšší pravděpodobnost úmrtí, tím vyšší rezerva. Pokud totiž pojištěný zemře, pojišťovna již nezíská další pojistné a pojistnou částku musí vyplatit dříve.
Snad nejdůležitější závěr plynoucí z příkladu je tento: Rezerva se nepočítá na základě toho, co pojistník zaplatil ("co se již stalo"), ale právě naopak. Její výše je určena tím, co teprve nastane, přesněji, co pojišťovna očekává, že se stane s určitou pravděpodobností.
... a rezerva podruhé
Uvedený výpočet rezervy je jediný správný, má však drobnou chybu. Nehodí se jako základ pro výpočet odkupného. Klient má právo a chce být na počátku pojištění informován o výši odkupného v jednotlivých letech pojištění. Tato hodnota je závazná (pokud nedojde na smlouvě k nějaké změně - snížení pojistného, změna pojistné doby, atd.). Proto se určování odkupného provádí poněkud jiným způsobem a pojišťovny používají pro jeho výpočet rezervu, jejíž hodnota je dána vzorcem s pevnými parametry.
Odkupné
Odstavec věnovaný výpočtu odkupného může být tedy stručný. Výše odkupného je totiž většinou určena jako jisté procento z výše rezervy, které bývá stanoveno odlišně pro jednotlivé roky trvání pojištění. V prvních letech bývá nižší (neboli poplatek za odkupné je vyšší), postupně se procento zvyšuje (neboli poplatek klesá). Příklad je uveden tabulce č. 5.
Pojišťovna z tabulky postupuje tak, že v prvním roce odbytné nevyplácí. V druhém roce vyplatí 85 % z rezervy, ve třetím 90 % a od čtvrtého roku dále vždy vyplatí 95 % rezervy.
Cílem tohoto článku bylo ukázat základní principy výpočtu rezervy a odkupného. Přesný výpočet ale je pro průměrného klienta prakticky nemožný - většina neovládá matematické vzorce a počítačové programy. Zároveň nejsou k dispozici konkrétní parametry výpočtu (nákladové koeficienty, úmrtnostní tabulky), které pojišťovny oprávněně považují za své know-how.
Naštěstí není třeba složitého výpočtu a odhadu parametrů. § 66 zákona o pojistné smlouvě dává každému před uzavřením pojištění právo na informaci o způsobu určení odkupného. Tato informace by měla mít formu tabulky, ve které je pro každý rok trvání pojištění uvedena hodnota odkupného. Každý zájemce o pojištění by se s ní měl dobře seznámit a být si vědom jejího průběhu před uzavřením smlouvy.
Rozklad pojistného na jednotlivé složky
Pojistné lze rozdělit na tzv. ryzí pojistné a zbytek tvoří tzv. nákladová přirážka. Ryzí pojistné lze dále dělit na část odpovídající pojistné částce (PČ) na dožití a PČ pro případ smrti.
Toto dělení nelze vykládat jako rozklad na spořící a rizikovou složku. Pojištění dožití znamená, že pojistná částka je vyplacena v případě dožití se sjednaného konce pojištění, v případě smrti není vyplaceno nic. Peníze zemřelých jsou použity k navýšení pojistné částky pro přeživší. Tento "finanční tok" tedy neodpovídá pojmu spoření. Ryzí pojistné pro případ smrti odpovídá pojistné částce na smrt, která může být po celou dobu konstantní nebo se mění a v každém okamžiku odpovídá výši do té doby zaplaceného pojistného.
K rozložení pojistného na výše uvedené tři složky není třeba žádných interních údajů pojišťovny, nejdůležitější je znát chování produktu. Je třeba vědět, jaké je plnění v případě smrti a jaké v případě dožití a podle toho sestavit správný vzorec. (Nejčastější typy KŽP byly popsány ve druhém díle.) Připravili jsme pro vás jednoduchý soubor, do kterého dosadíte základní údaje a program rozloží celkové pojistné na tři části
pojistné na dožití,
pojistné pro případ smrti
a nákladovou přirážku.
Program počítá tento rozklad pro 4 časté druhy KŽP a navíc i pro rizikové pojištění s konstantní pojistnou částkou. K otevření souboru potřebujete program Excel a najdete jej na adrese www. penize.cz /out/news/KZP rozklad.xls. Použití souboru ukážeme na příkladu z 5. dílu. Muž 35 let, pojistná doba 25 let, roční pojistné 12 000 Kč, pojistná částka 323 102 Kč, technická úroková míra 2,4 %. Všechna tato čísla postupně dosadíme do tabulky "Vstupní údaje" na listu "Data" a v řádku "4b" se objeví rozklad: 1767 Kč (riziko smrti), 8464 Kč (riziko dožití) a 1969 Kč (nákladová přirážka). Program lze použít pro běžně placenou smlouvu (doba placení = doba trvání pojištění) nebo pro jednorázově placenou smlouvu.
FINQ
