Zlato bylo v rezervách států či panovníků tisíce let a ani dnes nic nenasvědčuje tomu, že by se to mělo změnit. Po konci brettonwoodského systému zlaté devizy v roce 1971 se sice vyskytla období, kdy centrální banky své zlaté rezervy spíše prodávaly, ale to je již minulost. Z čísel WGC vyplývá, že centrální banky převážně přikupují i při vyšších cenách.

Turecko přikoupilo nejvíce

Zajímavý obrázek skýtá přehled WGC za první měsíce letošního roku a loňské druhé pololetí. V obou tabulkách se objevuje i Česká republika, a to na straně prodejců, vždy je uveden objem -0,1 tuny, za srpen 2011, únor a březen 2012 (celkem 0,3 tuny).

Letos v prvním čtvrtletí jsou mezi obchodujícími centrálními bankami uvedeny ještě Bělorusko, Kazachstán, Mexiko, Filipíny, Rusko, Srbsko, Srí Lanka, Tádžikistán, Turecko a Ukrajina. S výjimkou Srí Lanky a ČR jde o přikupování zlata, zpravidla v objemu tun (Filipíny přes 32 tun, Mexiko přes 16 tun, Turecko přes 11 tun, Rusko přes 12 tun). Loni ve druhém pololetí přikupovaly zejména Argentina, Bolívie, Bělorusko (všechny +7 tun), Kolumbie (+3,5 tuny), Jižní Korea (+15 tun), Kazachstán (11 tun), Rusko (+45 tun), Thajsko (+25 tun), Turecko (+80 tun), Tádžikistán (asi 1 tunu). Kromě ČR byly mezi prodávajícími centrálními bankami Ukrajina (-0,1 tuny), více zlata prodalo jen Německo (-4,7 tuny) a Srí Lanka (asi 3 tuny).

Libyjské zlato asi pohnulo s cenou

Zajímavé je, že se v přehledu WGC za druhé pololetí 2011 neobjevuje Libye, která vykazovala před rokem rezervy 144 tun zlata. Na podzim, zhruba v době vítězství povstalců a konce diktatury, se toto číslo smrsklo na nulu. Stalo se to v době, kdy cena zlata prudce klesla z maxima nad 1900 USD za unci k úrovním, na nichž se drží dodnes.

Šlo o první a největší prudký pokles zlata po dosažení cenového vrcholu. To by mohlo nasvědčovat tomu, že libyjské zlaté rezervy se mohly podílet na poklesu ceny z rekordních výšin, z nichž se již výrazně nevzpamatovaly. Je navíc pravděpodobné, že proběhl prodej, který nebyl zaznamenán v oficiálních statistikách. Možných vysvětlení je asi více - od případného použití zlata bývalým režimem na financování vojenských akcí, zneužití jeho představiteli, až po možné platby bývalé povstalecké armády za pomoc NATO či prostě jen "zmizení" neznámo kam. Každopádně bude zajímavé, až (a jestli) vyjde najevo, kam se toto zlato podělo.

Statistiky pohybů i stavu zlatých rezerv jsou však jen hrubým ukazatelem. Ne všechny země totiž hlásí všechny pohyby, zejména mezi domácími těžaři a domácími centrálními bankami a podobně.

V roce 2011 nakoupily centrální banky podle oficiálních údajů WGC celkem 439,7 tuny. O rok dříve to bylo 77 tun. Největší procento rezerv ve zlatě na celém světě drží Portugalsko (90,5 %).

Vliv regulace na cenu zlata

Je zajímavé sledovat, že se cena zlata v poslední době chová opačně, než by bylo možné logicky očekávat. Většina z okamžiků uvolnění evropské krize pošle euro vzhůru a cenu zlata paradoxně také, zatímco každé vyostření na rozdíl od minulosti posílají cenu zlata dolů. V minulosti tomu bylo zpravidla tak, že dramatický vývoj kdekoli ve světě znamenal nárůst ceny zlata.

Podle některých bankovních insiderů tento paradox může souviset s regulací. Kapitálové požadavky Basel II totiž požadují u zlata vysoké rezervy, zatímco u státních dluhopisů téměř žádné. Pokud se některé banky dostanou pod likviditní tlak, musí prodávat "riskantní aktiva" (z hlediska regulace) a měnit je za "bezpečnější aktiva" (státní dluhopisy) - v poslední době zejména německé, které jsou považovány za dostatečně bezpečné a likvidní a jejichž přítomnost v bilanci nevyžaduje téměř žádné krytí rezervami.

Vedle centrálních bank, které podle WGC přikoupily letos v prvním čtvrtletí 80 tun zlata, přikupovali v posledních měsících zlato zejména Číňané a ETF fondy. Pokles poptávky přišel z Indie, kde na ně vláda zavedla dovozní cla (v květnu je však opět zrušila).

Poptávka po zlatu v prvním čtvrtletí meziročně klesla o 5 %, nejvíce v sektoru zlatnictví a šperkařství (o 6 %), který tradičně nakupuje největší díl zlata na trhu. Naopak investiční poptávka vzrostla meziročně o 13 % (investiční zlato tvořilo již téměř 40 % celkové poptávky). Průmysl nakoupil 107,7 tun zlata, což je meziročně o 7 % méně. Po zbytek roku je podle WGC pravděpodobné, že Čína bude patřit k hlavním zdrojům poptávky po zlatě, jak čínská centrální banka, tak soukromí investoři.

Zdroj: businessinsider.com, World Gold Council, 3/2012

Zlato bylo v rezervách států či panovníků tisíce let a ani dnes nic nenasvědčuje tomu, že by se to mělo změnit. Z čísel WGC vyplývá, že centrální banky převážně přikupují i při vyšších cenách.