reklama
reklama
1. 8. 2012 | poslední aktualizace: 1. 8. 2012  10:20
Niedermayer: Vydělej, kolik můžeš

Vydělej, kolik můžeš, a na nic se neohlížej

Zveřejněné konverzace, které manipulace s úrokovou sazbou LIBOR provázely, spíše než diskusi bankéřů připomínají rozhovory z putyky. Odměnou za posunutí sazby byla nabízena i lahev šampaňského.
Luděk Niedermayer
Luděk Niedermayer
Deloitte ČR
Luděk Niedermayer
Luděk Niedermayer
foto: archiv HN

Kauza manipulace s úrokovou sazbou LIBOR nepřestává zaměstnávat novináře i finanční analytiky. Její vývoj připomíná panenky matrjošky - po rozložení jedné figurky v ní čeká další, menší. Jenže v tomto případě se zdá každá další vrstva skandálu ne menší, ale hrozivější.

Pochyby spojené s "kvalitou LIBOR" zasahují nepředstavitelný objem peněz. LIBOR není jen úročení půjček, ale hlavně referenční bod pro derivativní transakce. Britský regulátor (FSA) zdůvodnil pokutu udělenou bance Barclays za manipulaci LIBOR (nejvyšší v historii) tím, že jen na londýnské burze se obchoduje 477 trilionů euroderivátů vázaných na tuto sazbu. Navíc existují triliony na burze neobchodovaných transakcí, které se na LIBOR se odvolávají (třeba swapy).

První úroveň - selhání obchodníků

Londýnskou mezibankovní sazbu LIBOR každý den pro 10 hlavních měn a pro splatnost od jednoho dne do jednoho roku počítá Britská bankovní asociace dle informací od vybraných prvotřídních londýnských bank. Pozice Londýna jako světové finanční metropole a víra v britský smysl pro fair play učinila z této sazby pevný bod finančních kontraktů po celém světě. Nejen půjček pro velké korporace či státy, ale zejména zmíněných derivátů. Tyto operace často nemají reálný ekonomický kontext jako půjčky a poměrně často jsou "jen" spekulací na to, jak vysoká bude sazba LIBOR v určený den (podobnou tomu, na co lze sázet v sázkových kancelářích). Což k manipulaci svádí.

Britská Barclays dostala pokutu přesahující 9 miliard korun zejména za to, že její obchodníci velmi ochotně výši úroků ovlivňovali dle přání jiných bankéřů (obvykle obchodujících deriváty), ať již z banky Barclays, nebo mimo ni. Finanční svět byl šokován zjištěním, že ve zkoumaném období mezi lety 2005 a 2009 bylo FSA zdokumentováno více než 250 pokusů o ovlivnění sazby. Zveřejněné konverzace, které manipulace provázely, navíc spíše než diskusi bankéřů připomínají rozhovory z putyky, i když odměnou za posunutí sazby byla nabízena i lahev šampaňského.

Úroveň dvě - regulátoři pod palbou

Chování bankéřů v Barclays stálo místa šéfy této banky, včetně nejvyššího bosse Boba Diamonda. Brzy však toto téma vystřídala diskuse o roli regulátorů a centrálních bank ve skandálu. Podivná byla liknavost dohledových orgánů a centrálních bank při řešení problémů s LIBOR a ještě horší podezření, že jistou míru manipulace s úroky dokonce během krize podporovaly.

HNDialog na Facebooku

Názorový server HNDialog najdete také na Facebooku ZDE

Horký brambor skandálu, který v Británii i USA již řeší i politici (v USA Kongres, v Británii parlamentní vyšetřovací skupina), si tyto hlavní země světových financí přehazují. Zdá se, že Američané jsou schopni doložit alespoň nějakou reakci dohledu a centrální banky na sílící podezření, že se s "LIBOR děje něco nekalého" (americká centrální banka údajně dokonce žádala Brity o přijetí konkrétních opatření ke zlepšení kvality fixingu). Takže se zdá, že větší vinu mají Britové, což je pro ně vrcholně nepříjemné, neboť právě oni bojují se zeměmi EU o míru regulace finančních trhů.

Třetí úroveň - neopravitelný LIBOR?

Každý fixing úrokových sazeb musí stát na důvěře. Řádná banka není s to si právě v 11 hodin půjčit prostředky ve více než stovce sledovaných transakcí, a i kdyby to možné bylo, zmanipulovat tyto údaje by bylo snadné. LIBOR proto vzniká tak, že banky odpovídají na otázku, za jakou úrokovou sazbu by si banka v 11 hodin londýnského času půjčila prostředky v určené měně a splatnosti, pokud by si půjčit chtěla.

Na první pohled to proto vypadá, že manipulace s LIBOR není snadná - na trhu musí být jak skupina hráčů, která chce mít nižší sazby, tak i ti, kteří preferují sazby vyšší. Tento uklidňující přístup má ale trhliny. A posun sazby dokonce jen o setinu procenta přemisťuje miliardy z kapes jedněch účastníků trhu druhým.

Možná řadu finančníků překvapí, že počet bank, které údaje k výpočtu počítají, je jen 8 až 16. Vzhledem k tomu, že z došlých dat se nejnižší a nejvyšší čtvrtina "škrtá", pak stojí výpočet sazby, která ovlivňuje miliardové finanční transakce, na údajích od 4 až 8 bank! Dle údajů z tisku se zdá, že počet bank vyšetřovaných pro manipulaci se sazbou může dosáhnout dvojciferného čísla (což neznamená, že všechny banky údaje poskytující neustále podváděly), a existuje dokonce náznak, že by některé banky spolu při potřebě "posunu" sazby spolupracovaly.

Je s podivem, že tisíce aktivních účastníků miliardových obchodů hlouběji neuvažovaly o "kvalitě fixingu". I v minulosti existovaly náznaky, že "LIBOR nefunguje". V době po lehmanovské krizi navíc banky mezi sebou drasticky omezily obchody, a tudíž fixing byl "zcela na vodě". Odpověď na otázku, "za kolik byste si půjčili....", je proto vždy trochu spekulativní (guvernér Bank of England údajně řekl, že z LIBOR se stala sazba, za kterou si banky nepůjčují). Finanční instituce, které mají z derivátních obchodů velké zisky, však pochopitelně neměly potřebu sdělovat klientům, že hrají často s trochu cinknutými kostkami na křivém stole.

Co bude?

Bankéři, hlavně ti z těch největších světových bank, mají o čem přemýšlet. Reálná kultura některých institucí - "ty vydělej co nejvíc, my se neptáme jak" - dostala již poněkolikáté v krátké době finanční průmysl do trablů. Finančníci s tím musí rychle něco udělat, jinak je pomsta veřejnosti, třeba v podobě neadekvátně tvrdé regulace, nemine.

O čem přemýšlet mají i centrální bankéři a finanční dohledy. Problém s LIBOR zjevně podcenili a jejich prestiž je v sázce. Špatná práce těchto institucí se navíc projevuje v době, kdy centrální banky i bankovní dohledy posilují své pravomoci, a tím i vliv na ekonomiku.

Největší problém však je, "jak LIBOR opravit". Jeho logika stojí a bude stát vždy na důvěře a ta se vytrácí. Navíc již léta trvá situace, kdy pojem "prvotřídní světová banka" zavání protimluvem. Najít dostatečně velký počet bank, které spolu s minimálními omezeními volně a férově obchodují, je velký problém. Nedůvěra mezi bankami, spojená s jejich slabou pozicí a problémy v ekonomikách, je značná a rychle se nevytratí.

Konec LIBOR, a tím rozpad velké části trhu derivátů, které často neslouží jen ke spekulaci, ale i k užitečnému řízení rizika, by přes všechna viditelná rizika dobrou zprávou nebyl. Ale cesta k navedení tohoto světa na férovou a udržitelnou dráhu, se bude hledat velmi těžko.

reklama
Zobrazit náhled
Zbývá 1000 znaků
Co bude? (Ivan Nový)
Bude se třeba vrátit ke kořenům, tedy k trhu. Nepůjde důvěřovat...
Re: Vydělej, kolik můžeš, a na nic se neohlížej (anonym)
"prostě budete nakupovat za tolik, kolik budete ochotni akceptovat"...
Podvod (Karel)
Celý finanční systém je podvod. A opět je nedaleko doba, kdy se...
Niedermayer v ČNB selhal a teď radí ! Nechali jsme tyto veksláky zmocnit se našich peněz. (Mejla)
Vezměme si svoje peníze zpět !
manipulace legální a nelegální (laik)
trader v londýně si dovolil změnit libor o pár setin procenta,...
Zobrazit diskusi
reklama
reklama
reklama
 
  Bankovnictví SERVIS
Bankovnictví je odborný měsíčník pro profesionální finance. Obsahuje analýzy kapitálových a finančních trhů, informace o trendech v bankovním sektoru a jeho managementu, nových produktech a technologiích.
Newsletter
   
Z aktuálního čísla  
Nabídka čtenářům  
reklama
reklama
reklama