Situace se mění každým okamžikem. Teď ke konci roku se zdá, že se o ministerská křesla podělí koalice složená z ODS, KDU-ČSL a zelených. Právě oblast sociální politiky může být pro tuto slabou vládu velkým problémem. Štědrost té minulé - od pastelkovného počínaje, přes novomanželské půjčky, až po několikanásobné zvýšení porodného - byla terčem kritiky ODS. Ale ani voliči pravice nejsou ke štědrosti státu hluší, a tak se nedá očekávat, že by státní kasa nějak zásadně ušetřila na sociálních výdajích. Daleko závažnější však budou postoje všech stran k důchodové a zdravotnické reformě. Obě budou nepopulární, vyžádají si transformační náklady, které zatíží státní rozpočet, a donutí občany sáhnout hlouběji do svých kapes. Žádná politická strana ani koalice si na nich ostruhy nevyslouží.

BRUSEL TLAČÍ K AKCI. Jenže popularita nepopularita, reformovat se musí. Českou republiku k tomu nemilosrdně tlačí Evropská unie, protože stav veřejných financí je neutěšený, zhoršuje se každým rokem a důchodový systém i finanční problémy zdravotnictví k tomu valnou měrou přispívají. Proto už v lednu příštího roku musí vláda v Bruselu oznámitt, jak to hodlá napravovat.

REFORMA UŽ JE PŘENOŠENÁ. O důchodové reformě se hovoří už dlouho. Teprve letošní rok však přinesl významnější posun v její přípravě, a to díky takzvané Bezděkově komisi. Po několik měsíců v ní pracovali zástupci všech parlamentních politických stran spolu se svými odbornými poradci a s týmem nezávislých odborníků. Politici předložili odborníkům své návrhy reformy, a ti propočítali, jak by to vypadalo, kdyby se uskutečnily v praxi. Podle toho pak strany své koncepce většinou korigovaly.

Někdy je práce Bezděkovy komise kritizována za to, že nepřinesla konkrétní výstup v podobě dohody politických stran o konečné podobě důchodové reformy. (Závěrečný dokument odmítli podepsat zástupci KSČM.) Přínos komise však byl významný i v tom, že postavila teoretické úvahy politiků na pevnou půdu propočtů a analýz. Ukázalo se, že navrhovaná opatření jednotlivých stran nemusejí být ve svých dopadech zase tak odlišná a při rozumném přístupu je kompromis docela dobře možný.

KONSENZUS NENÍ NEMOŽNÝ. Vláda tedy může do Bruselu poslat základní rámec důchodové reformy. Předpokládá v něm parametrické změny státního důchodového systému a zavedení dalších forem doplňkového spoření na důchod (tzv. druhý pilíř). to však neznamená, že důchodová reforma odstartuje hned v příštím roce. Nové vládě se ji asi nepodaří prosadit, a tak se dočkáme jen dílčích změn. Pravděpodobně projde prodlužování důchodového věku tak, aby v roce 2030 dosáhl 65 let pro ženy i muže. V souvislosti s tím se prodlouží i minimální doba pojištění, která zakládá nárok na státní penzi, a to z 25 na 35 let. Vláda také může zrušit některé náhradní doby, po které občané (studenti, vojáci, ženy na mateřské apod.) neplatí pojistné. ODS navrhuje zavést částečné starobní důchody, které by umožňovaly souběh čerpání části důchodu a výdělku, což by u opozice nemuselo vyvolat žádný zásadní odpor. Plánuje také oddělení důchodového účtu od státního rozpočtu, což je opatření, o kterém se již dříve diskutovalo, a právě pravice smetla návrh na zřízení takzvané Sociální pojišťovny se stolu. Pokud budou poslanci rozumní a budou brát přípravu reformy vážně, schválí pravděpodobně i vytvoření rezervního fondu pro financování jejích transformačních nákladů.

DRUHÝ PILÍŘ JEŠTĚ NE. V příštím roce by mohla vláda připravit i změnu systému penzijního připojištění se státním příspěvkem, o které se hovoří také již několik let. Penzijní fondy usilují o možnost podílet se na správě dalších důchodových úspor obyvatelstva, tedy takzvaného druhého pilíře důchodového systému. Chtěly by se však zbavit povinnosti každý rok svým klientům připisovat kladný výnos, jak jim to dnes nařizuje zákon. Jak tvrdí, svazuje jim to ruce při investování a nedovoluje dosahovat vyšších výnosů, což degraduje význam soukromého spoření na důchod. Za to jsou ochotny přistoupit na oddělení vkladů klientů od majetku akcionářů, jak je k tomu již několikrát vyzývali experti Světové banky.

Otevřeným problémem zatím zůstává, jak garantovat úspory obyvatelstva v těchto fondech proti krachu a kolísání kapitálových a finančních trhů. S podobným problémem se potýkají i v jiných vyspělých zemích a Světová banka hledá vhodné modely zajištění. Během jednoho či dvou let je tedy reálné připravit novelu zákona o penzijním připojištění, která by tyto problémy uspokojivým způsobem řešila.

Měkké kroky důchodové reformy se tedy reálně rýsují, klíčového rozhodnutí o zavedení druhého pilíře penzijního systému se v příštím roce ale nedočkáme.

ZATÍM JEŠTĚ NEDONOŠENÁ. Měnit zdravotnictví bude mnohem složitější než realizovat důchodovou reformu. Prohlubování deficitu tohoto resortu má totiž řadu dlouhodobých a systémových příčin, které se budou odstraňovat velmi těžko. S veřejnými prostředky se v něm nakládá nehospodárně. Pokračuje nekontrolovaná eskalace a konzumace péče podporovaná korupcí. Nefunguje systém kontroly ani motivace k racionálnímu využívaní peněz. Vzniká tak dojem, že ve zdravotnictví se nedostává peněz a že je tam stát musí stále dolévat. Zatím se dolévalo periodicky tu do VZP, tu nemocnicím a miliardy utíkaly proudem. ČSSD koncepčně spoléhala na posílení státních intervencí a dozoru. Pravice, především ODS, věří v konkurenci zdravotnických zařízení, větší pravomoci pojišťoven a zvýšení spoluúčasti pacientů, částečně hrazené z komerčního zdravotního pojištění. dohoda tedy bude velmi obtížná.

Současný ministr zdravotnictví Tomáš Julínek dostal od premiéra Topolánka příslib, že v křesle zůstane. Dá se tedy předpokládat, že bude prosazovat svoji verzi reformy. Rozvrhl ji do roku 2010 a jejím hlavním pilířem má být konkurence zdravotnických zařízení a podpora aktivního přístupu zdravotních pojišťoven. Podle ministra musejí dostat šanci nakupovat péči tam, kde jim nabídnou kvalitu za solidní cenu. Do konce roku chce Julínek zveřejnit plán na přípravu nových zákonů a sestavit komisi, ve které by společně pracovali experti a zástupci parlamentních stran.

JAK DOPADNE KOMISE? Do Julínkovy komise se zatím nikdo příliš nehrne. Pokud však vznikne vláda trojkoalice, jistě se postoje obou partnerů ODS změní a pošlou tam fundované zástupce. Oblast zdravotnictví je citlivá, jde v ní o více než 200 miliard korun, takže ji ani opozice nemůže ignorovat. Představy zdravotnické reformy jednotlivých stran jsou však zatím velmi vágní. Pokud komise nedá přesné zadání, nebude mít solidní zázemí nezávislých odborníků, kteří plánované kroky posoudí, a nezíská si takový respekt jako ta Bezděkova, její efekt asi příliš velký nebude.

Co se bude ve zdravotnictví měnit v příštím roce? Ministr napadne zákon o neziskových nemocnicích, jehož účinnost byla zatím pozastavena. Vzhledem k právním nedostatkům této legislativní normy bude mít šanci na úspěch, ale narazí pravděpodobně na odpor ČSSD a KSČM. Může se mu však podařit zrušení zákona vyhandlovat za slib, že zatím vláda žádným zásadním způsobem nezvýší spoluúčast pacientů, na čemž opozice zatím trvá. I pravice cítí, že tento krok je velmi nepopulární, a tak může ustoupit. Zvolí pak společně nějakou skrytou formu doplatků, například za léky.

Může se rychle rozběhnout privatizace nemocnic, kterou již kraje naplánovaly, ale musely ji kvůli zákonu o neziskových nemocnicích zastavit.

LÉKY ASI PROJDOU. Julínek má údajně na stole i nový zákon o lécích. Měl by zavést změny v systému tvorby cen, protože za netransparentnost v této oblasti hrozí České republice postih od Evropského soudního dvora. V souvislosti s tím by chtěl Julínkův náměstek a hlavní tvůrce jeho reformy Pavel Hroboň prosadit i preciznější pravidla kategorizace léčiv hrazených z veřejného zdravotního pojištění. Tvrdí, že bude při jejich výběru brát více v úvahu léčebnou hodnotu. Přepokládá také zavedení horního limitu spoluúčasti pacientů v doplatcích za léky na 3000 korun ročně. (V současné době se v průměru doplácí 800 korun ročně.) Proti tomu asi ostatní koaliční partneři nebudou mít větší námitky, ale i ČSSD už v tomto duchu postupovala.

Hroboň také avizoval, že se pokusí v příštím roce připravit zákon, který by vymezoval péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění. Nejde však prý o žádný seznam standardních léčebných postupů pro jednotlivé nemoci, ale o jakýsi obecný souhrn toho, na co a v jaké časové lhůtě mají pacienti nárok. Nebude to snadné, protože jakékoli podobné vymezování nároků může sloužit pro budoucí definování vyšší spoluúčasti. V příštím roce takové opatření příliš mnoho šancí nemá.

Je zřejmé, že i ve zdravotnictví dojde příští rok jen k dílčím změnám, které budou představovat tu měkčí část plánované reformy.

Světlana Rysková

Co můžeme čekat v roce 2007
- Prodlužování důchodového věku na 65 let pro ženy i muže
- Prodlužování minimální doby důchodového pojištění na 35 let
- Nová pravidla pro fungování penzijních fondů
- Změny lékové politiky a zvýšení doplatků za léky
- Větší smluvní volnost pro zdravotní pojišťovny
- Přesnější vymezení péče hrazené z veřejných prostředků
Související